Otevřený dopis České televizi k pořadu „Český Barnevernet?“
15. května 2018 v 12:36 | PKSPOD + A. Havlíková
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
níže uvádíme Otevřený dopis České televizi k pořadu „Český Barnevernet?“ z cyklu „Otisky doby“, který nám zaslala kolegyně paní Mgr. A. Havlíková. Jedná se čistě o její osobní / soukromý názor, který není oficiálním stanoviskem žádného subjektu státní správy. Děkujeme kolegyni za možnost uveřejnit její stanovisko na blogu PKSPOD.
——
Vážená redakce,
dovoluji si reagovat na Vaši reportáž z cyklu Otisky doby uveřejněnou dne 2. 5. 2018 na ČT 1 pod názvem Český Barnevernet, která se zaměřovala na práci OSPOD v České republice.
Předem mého otevřeného dopisu bych ráda uvedla, že nejsem v žádném vztahu s uveřejněnými případy ani s OSPODy, kterých se tyto případy týkaly či týkají.
Velmi mě mrzí, že se Vám tak důležité a palčivé téma nepodařilo uchopit a zveřejnit s úplnými, přesnými a všemi relevantními informacemi. Nemohu se vyjadřovat k jednotlivým případům, protože je neznám, a i kdybych je znala, nemohla bych k nim sdělovat nic, protože by se na mě vztahovala povinnost mlčenlivosti (§ 57 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí). To je určitě jedním z hlavních důvodů, proč je tak obtížné pravdivě o těchto případech informovat veřejnost v kontextu všech souvislostí. Vždy se na veřejnost dostane pouze jeden pohled, jedna „pravda“.
Hlavním důvodem, proč by se o případech nemělo hovořit na veřejnosti konkrétně není tabuizace tématu, ale ochrana práv konkrétních dětí. Obvykle nebývá pro děti lehké vyrovnat se s tím, že jsou středem zájmu veřejnosti, veřejně litovány, veřejně vystavovány. V této souvislosti mě napadá: ptal se někdo dětí, zda mohou být zveřejněny v tomto dokumentu, zda je jim tato publicita příjemná? Vysvětlil jim někdo, že nyní se o nich budou moci v jistém kontextu bavit jejich učitelé, spolužáci, sousedi,… mohou o nich kolovat nějaké informace na sociálních sítích apod.? Připojuji se zde k paní senátorce Baudyšové, která Vám toto v pořadu opakovaně vytýkala.
Váš pořad se zabýval odebíráním dětí z péče rodičů /rodiče. V tomto kontextu bylo uvedeno následující tvrzení: „Podle odborníků je u nás ročně rodičům odebráno tři tisíce dětí, podle některých studií i více než 5 000 dětí. Statistiky o počtu odebraných dětí v Česku nikdo nevede.“ Upřímně, vůbec nerozumím tomu, jak jste k takovým údajům došli, o jaké studie se jedná. Informace o tom, že se nevedou statistiky je vysloveně nepravdivá.
Je třeba zdůraznit, že všechny případy, kdy jsou děti umisťovány mimo rodinu, jsou velmi pečlivě dokumentovány a zaznamenávány do statistik, které vede Ministerstvo práce a sociálních věcí. Údaje jsou veřejně přístupné na stránkách MPSV: https://www.mpsv.cz/cs/7260.
Zásadní výtky mám k hlavnímu poselství pořadu = OSPOD není nikým kontrolován, zneužívá moc, která mu byla svěřena a v podstatě si může dělat co chce. Toto poselství se v žádném případě nezakládá na pravdě. V ČR je nastaveno několik kontrolních mechanismů, aby k ničemu podobnému nedocházelo.
V případě jakýchkoli pochybností o práci konkrétního pracovníka OSPODu se každý může obrátit na jeho nadřízeného, nadřízený krajský úřad, MPSV, ombudsmana. Je-li navíc případ projednáván u soudu, jsou zde další kontrolní mechanismy – námitka podjatosti soudu, odvolání. Každý orgán SPOD se musí řídit standardy kvality sociálně-právní ochrany dětí, kde jsou velmi podrobně popsány i tyto mechanismy (viz např.: https://www.hradeckralove.org/urad/prehled-pisemnych-dokumentu-a-internich-predpisu).
Vážená redakce, jsem velice ráda, že se věnujete tématu sociálně-právní ochrany dětí, žádám Vás ale abyste se tímto tématem zabývali pečlivě a s maximální pravdivostí. Orgány SPOD mají v první řadě pomáhat dětem, které jsou nejvíce ohroženy – dětem týraným, zneužívaným, zanedbávaným – a také jim pomáhají. Nepravdivé (a někdy až tendenční) reportáže ale bohužel výrazně nabourávají důvěru veřejnosti v tuto instituci a v institut sociálně-právní ochrany dětí obecně.
Děkuji
dovoluji si reagovat na Vaši reportáž z cyklu Otisky doby uveřejněnou dne 2. 5. 2018 na ČT 1 pod názvem Český Barnevernet, která se zaměřovala na práci OSPOD v České republice.
Předem mého otevřeného dopisu bych ráda uvedla, že nejsem v žádném vztahu s uveřejněnými případy ani s OSPODy, kterých se tyto případy týkaly či týkají.
Velmi mě mrzí, že se Vám tak důležité a palčivé téma nepodařilo uchopit a zveřejnit s úplnými, přesnými a všemi relevantními informacemi. Nemohu se vyjadřovat k jednotlivým případům, protože je neznám, a i kdybych je znala, nemohla bych k nim sdělovat nic, protože by se na mě vztahovala povinnost mlčenlivosti (§ 57 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí). To je určitě jedním z hlavních důvodů, proč je tak obtížné pravdivě o těchto případech informovat veřejnost v kontextu všech souvislostí. Vždy se na veřejnost dostane pouze jeden pohled, jedna „pravda“.
Hlavním důvodem, proč by se o případech nemělo hovořit na veřejnosti konkrétně není tabuizace tématu, ale ochrana práv konkrétních dětí. Obvykle nebývá pro děti lehké vyrovnat se s tím, že jsou středem zájmu veřejnosti, veřejně litovány, veřejně vystavovány. V této souvislosti mě napadá: ptal se někdo dětí, zda mohou být zveřejněny v tomto dokumentu, zda je jim tato publicita příjemná? Vysvětlil jim někdo, že nyní se o nich budou moci v jistém kontextu bavit jejich učitelé, spolužáci, sousedi,… mohou o nich kolovat nějaké informace na sociálních sítích apod.? Připojuji se zde k paní senátorce Baudyšové, která Vám toto v pořadu opakovaně vytýkala.
Váš pořad se zabýval odebíráním dětí z péče rodičů /rodiče. V tomto kontextu bylo uvedeno následující tvrzení: „Podle odborníků je u nás ročně rodičům odebráno tři tisíce dětí, podle některých studií i více než 5 000 dětí. Statistiky o počtu odebraných dětí v Česku nikdo nevede.“ Upřímně, vůbec nerozumím tomu, jak jste k takovým údajům došli, o jaké studie se jedná. Informace o tom, že se nevedou statistiky je vysloveně nepravdivá.
Je třeba zdůraznit, že všechny případy, kdy jsou děti umisťovány mimo rodinu, jsou velmi pečlivě dokumentovány a zaznamenávány do statistik, které vede Ministerstvo práce a sociálních věcí. Údaje jsou veřejně přístupné na stránkách MPSV: https://www.mpsv.cz/cs/7260.
Zásadní výtky mám k hlavnímu poselství pořadu = OSPOD není nikým kontrolován, zneužívá moc, která mu byla svěřena a v podstatě si může dělat co chce. Toto poselství se v žádném případě nezakládá na pravdě. V ČR je nastaveno několik kontrolních mechanismů, aby k ničemu podobnému nedocházelo.
V případě jakýchkoli pochybností o práci konkrétního pracovníka OSPODu se každý může obrátit na jeho nadřízeného, nadřízený krajský úřad, MPSV, ombudsmana. Je-li navíc případ projednáván u soudu, jsou zde další kontrolní mechanismy – námitka podjatosti soudu, odvolání. Každý orgán SPOD se musí řídit standardy kvality sociálně-právní ochrany dětí, kde jsou velmi podrobně popsány i tyto mechanismy (viz např.: https://www.hradeckralove.org/urad/prehled-pisemnych-dokumentu-a-internich-predpisu).
Vážená redakce, jsem velice ráda, že se věnujete tématu sociálně-právní ochrany dětí, žádám Vás ale abyste se tímto tématem zabývali pečlivě a s maximální pravdivostí. Orgány SPOD mají v první řadě pomáhat dětem, které jsou nejvíce ohroženy – dětem týraným, zneužívaným, zanedbávaným – a také jim pomáhají. Nepravdivé (a někdy až tendenční) reportáže ale bohužel výrazně nabourávají důvěru veřejnosti v tuto instituci a v institut sociálně-právní ochrany dětí obecně.
Děkuji
Agáta Havlíková
e-mail: havlikova.agata@seznam.cz
e-mail: havlikova.agata@seznam.cz